EGO – NEPŘÍTEL MANAŽERA

Osobní, životní a profesní kouč

EGO – NEPŘÍTEL MANAŽERA

Pomineme-li dobu spánku, velká většina zaměstnanců tráví v zaměstnání více času než mimo ni. Pracovní kolektiv se tedy stává něčím jako rodina. Stejně jako v klasické rodině i v práci prožíváme radost, úspěchy, neúspěchy. A to vlastní i kolegů. Manažer, ať chce nebo ne, je (nebo by měl být) vůdčí člen této pracovní rodiny. Vůdce nese hlavní břímě odpovědnosti za celkovou pohodu nebo nepohodu své rodiny.

Bohužel velká část manažerů přináší do pracovního kolektivu spíše nepohodu. Chodí ke mně lidé nejrůznějších profesí, výkonní zaměstnanci i vedoucí pracovníci. Když hovoříme a jejich nadřízených, jen ve výjimečných případech slyším větu „Mám skvělého šéfa.“ Stejné je to i v okruhu přátel, známých nebo lidí, se kterými náhodně hovořím. Zajímavé je, že kritizovaní šéfové sami sebe vidí jako dobré nebo nejlepší vedoucí (občas se stane, že se mi podaří hovořit s oběma stranami).

Proč to tak je?

Nejvýstižněji to vysvětlují dvě slova – EGO a STRACH. Obvykle mi při práci s manažery zabere nejvíce času dostat se přes jejich ego. Ego je „já“. Já jsem vedoucí, já rozhoduji. Já dělám vše správně, podřízení jsou neschopní. Já, já, já! A čím větší ego, tím větší „já“. Když se dostaneme přes ego, vyskočí na nás strach. Najednou slyšíte věty typu: „Bojím se o místo.“, Bojím se, že někdo bude lepší než já.“, Bojím se selhání.“, Bojím se, že nebudu mít na hypotéku.“ „Bojím se nadřízeného.“, „Bojím se, že se rozhodnu špatně nebo že zklamu.“ Do toho vstupují strachy a obavy o zdraví, vztahy, dětská traumata a převzaté vzorce. Je to přirozené. Čím větší strach, tím věší ego. Většinová společnost žije ve strachu. Bojí se toho, co by mohlo být.  Ale protože neví, co bude, raději se bojí preventivně. Ego má přirozenou potřebu chránit sebe i svého majitele. Obrana spočívá nejen v tom, že dělá vše proto, aby se domnělé strachy neuskutečnily (snaží se předejít domněnkám), ale zároveň má tendenci je skrývat i před sebou sama. Proto si nositel strach sám neuvědomuje, dokud se nepodívá hlouběji do svého nitra.

Z pohledu Hawkinsovy tabulky úrovní vědomí je cca 70% společnosti v nastavení viny nebo strachu. Z toho vyplývá že 7 z 10 lidí žije ve vnitřním strachu, který si ani neuvědomuje. Bohužel řídící pracovníci tím ovlivňují nejen svůj osobní život a život rodinných příslušníků, ale nevědomě i život podřízených.

Kvůli strachu se manažeři často bojí udělat zásadní rozhodnutí. Přehazují je na své podřízené, shazují vinu na podřízené, neakceptují doporučení a rady od lidí pod sebou. Proto jsou mnohdy arogantní, trpí nedostatkem empatie, přehlíží potřeby a požadavky zaměstnanců, dávají nesmyslné termíny a tupě lpí na jejich dodržování. Je to jen snaha ochránit své „já“ před odpovědností a hodit jí na někoho jiného. Krásně to vystihuje rčení Hovno padá vždycky dolů.

Jako v každém typu vztahů i ve vztahu pracovním dochází k zrcadlení. Vnitřní nastavení týmu je odrazem vnitřního nastavení jeho vedoucího. A vůbec nezaleží, kolik má tým lidí.

Jak být ne dobrým, ale skvělým manažerem?

  1. Poznejte své ego, své strachy a vše, co vás brzdí
  2. Pracujte na sobě a na jejich odstranění
  3. Uvědomte si, že jde o celý tým, a nejen o vás
  4. Snažte se, aby váš tým netrpěl strachem, který není nutný (nevyhrožovat preventivně výpovědí a podobně)
  5. Buďte empatičtí a snažte se vnímat obavy lidí pod vámi. Bojí se o to samé, o co vy.
  6. Naslouchejte.
  7. Uvědomujte si, co komu říkáte a co to v něm může vyvolat.
  8. Pamatujte si, že vše, co uděláte pro tým, děláte o pro sebe.

 

Tomáš Procházka, MBA

www.prochazkatom.cz

www.prochazkazivotem.cz